První obyvatelé: původní etnika
Než přišli Evropané, byla Patagonie domovem domorodých národů jako Mapučové, Tehuelčové, Kawéškarové (Alakalufové), Yagané nebo Selk’namové (Ona). Tito lidé se dokonale přizpůsobili tvrdým podmínkám – žili z rybolovu, lovu mořských lvů, sběru a kočovného života. Jejich kultura byla založena na hlubokém propojení s přírodou.
První Evropané (v čele s Fernão de Magalhãesem) propluli oblastí v roce 1520, ale skutečné osidlování začalo mnohem později. Většina oblasti zůstávala po staletí jen sporadicky navštěvovaná misionáři, námořníky a velrybáři.
Rozšiřování hranic a chilské zájmy
Ve 2. polovině 19. století se Patagonie dostala do hledáčku národních zájmů. Chile i Argentina usilovaly o kontrolu nad rozlehlými a řídce obydlenými oblastmi jihu, přičemž hranice nebyla ještě jasně vytyčena. Proto Chile začalo s aktivním osidlováním Magallanesu a jeho okolí, zejména kvůli strategické poloze u Magalhãesova průlivu.
Roku 1843 Chile založilo pevnost Bulnes, a o tři roky později vzniklo město Punta Arenas – dnes hlavní město chilské části Patagonie. Bylo to místo exilu i naděje. Vláda sem posílala trestance, vojáky a později i imigranty, aby oblast udržela pod kontrolou.
Přistěhovalci: z Evropy a Chiloé
Na přelomu 19. a 20. století začalo cílené přistěhovalectví. Chile nabízelo půdu a podporu pro osadníky. Mnoho přistěhovalců přišlo z Německa, Chorvatska, Švýcarska, ale i z ostrova Chiloé, jehož obyvatelé byli zvyklí na těžké klimatické podmínky. Tito lidé zakládali farmy, budovali cesty a přinášeli nové dovednosti – od tesařství po zemědělství.
Zatímco Němci a Švýcaři osidlovali hlavně oblast kolem Puerto Montt a Valdivie, v odlehlejší Patagonii (zejména kolem Coyhaique a Aysénu) dominovali Chiloté a chilští osadníci z centrálního Chile.
Hospodářský rozmach: ovce, zlato a dřevo
Hospodářský rozvoj oblasti byl založen na chovu ovcí (který sem přivezli Britové z Falkland), těžbě dřeva a zlata a později i rybolovu. V oblasti Magallanes vznikly rozsáhlé estancias (ovčí farmy), často vlastněné zahraničními společnostmi. Tento rozmach ale znamenal i násilný konflikt s původními obyvateli – mnozí byli vyhnáni, zotročeni či zabiti.
Patagonie se v tomto období stala téměř státem ve státě – vzdálená, těžko dostupná a s vlastními pravidly. Přesto právě díky tomu přežily některé unikátní tradice, jazykové vlivy i krajinný ráz.
Silnice a sjednocení: Carretera Austral
V roce 1976 začala chilská vláda budovat Carreteru Austral – dálniční spojení vedoucí od Puerto Montt na jih přes Coyhaique až k Villa O’Higgins. Cílem bylo spojit izolované oblasti Patagonie se zbytkem země. Výstavba byla extrémně náročná kvůli přírodním podmínkám – pralesy, řeky, ledovce, deště. Silnice ale přinesla větší přístupnost, turistický rozvoj a lepší ekonomické podmínky pro obyvatele.
Dnešní chilská Patagonie
Dnes je chilská Patagonie stále řídkým, ale kulturně a přírodně bohatým regionem. Města jako Punta Arenas, Puerto Natales, Coyhaique či menší osady jako Caleta Tortel si uchovávají jedinečný ráz. Mísí se zde dědictví původních národů, evropských přistěhovalců i chilských pionýrů.
Turismus – zejména ekoturismus, pěší turistika a dobrodružné výpravy – se stal důležitým zdrojem příjmů. Národní parky jako Torres del Paine, Queulat, Bernardo O’Higgins či Laguna San Rafael lákají cestovatele z celého světa.